Vědecko-technická revoluce, která začala s prvním parním motorem před více než dvěma sty lety, nadále úspěšně pokračuje, a to stále rychlejším tempem. Prakticky každý den se dozvídáme o nových objevech na poli vědy či techniky, až to přináší otázku, zda nejde pokrok kupředu příliš rychle.
Je totiž pravdou, že ačkoliv jsou vědci samozřejmě nadšeni z nových objevů, jsme stále jen lidé, příslušníci živočišné říše. A jako takoví potřebujeme po každé změně v našem životě, čas na aklimatizaci. V tomto případě to znamená čas na to dobře se s novými technologiemi obeznámit.
Tato doba se však neustále zkracuje, a na trhu se objevují novinky tak rychle, že si na ně ani nestíháme zvyknout. To je na jednu stranu samozřejmě dobře, neboť mnoho z nich nám buď usnadňuje život, případně, jako například objevy v medicíně, nám jej dokonce pomáhá zachránit.
Musíme se však ptát, zda máme stále dost času k tomu, abychom dokázali tyto nové věci přijmout. To, že starší lidé mnohdy naprosto nerozumí moderním technologiím, a to i přes veškerou snahu svých příbuzných a přátel, je toho dokladem.
Díky tomu se totiž zvyšuje propast mezi jednotlivými generacemi. Najednou rady starých lidí, které byly dříve tak cenné, vyjdou naprázdno, neboť vychází z úplně jiného prostředí, než jaké máme dnes. To může vést k pocitům méněcennosti, které se mohou leckde objevit.
Problémem také je, že dnes nemá běžný člověk nejen čas, ale ani možnost nové objevy pochopit. Zatímco dříve si mnoho lidí dokázalo spravit auto, dnešní modely jsou tak napěchované složitou elektronikou, že bez odborníka nemáme prakticky šanci.
To bohužel snižuje i důvěru ve vědu, neboť její složitost a nepochopitelnost vzbuzuje v lidech pocit, že má co skrývat. A to není něco, co bychom chtěli. Je to totiž právě věda, která nás může v budoucnu zachránit před vyhynutím.
