Spousta dětí si však na ty časy jistě rádo vzpomíná. Sice si toho zase tak moc nepamatujeme, rozhodně ne všechno, ale i ty střípky jsou dostačující a velmi milé. Bylo by docela zajímavé zjistit, kdo by je chtěl prožít znovu. Asi velká většina, ovšem s dnešním rozumem. Nu, takové sny jsou neuskutečnitelné, takže to vše zůstává je v hlavě. Děvčátka, tedy jako my, jistě rády vzpomínáme na naše panenky a kočárky a kluci zase na modely aut. Hodně se jimi chlubili právě nám, jenže nás to nijak nezajímalo, stejně jako oni měli bžundu z našich panenek. Byli jsme zkrátka každý tak trochu ve svém světě. My v tom rodinném a oni v tom motorovém a sportovním.
Je spousta dospělých mužů, kteří své dětství, co se týče modely aut v tomto směru vůbec neopustili. Ba právě naopak. Umí toho stokrát více a také mají stokrát více autíček. Nyní již znají jejich názvy, rok výroby a spoustu dalších detailů. Těmi se vychloubají při společných setkáních a také přinášejí nové modely ze své sbírky. Navzájem si je všichni chválí a někdy i vyměňují. Burza takových autíček je jejich normální svět. To, za co by běžný člověk nedal ani desetikorunu dávají oni desítky tisíc a pokud je k mání nějaký vzácný model, dají i statisíce.
Co k tomu dodat? Inu, vůbec nic. Považuje někdo za blázny filatelisty, sběratele kaktusů nebo ubrousků? Asi ano, ale to je jen čistě jeho věc a jeho náhled. Normální a běžný člověk to bere jako faktotum, řečeno slovy pana Mrázka a prostě to přijme jako běh života. Je to neškodná a hezká záliba a existuje spousta mužů, kteří se na tyto modely aut rádi podívají. Postačí, když si zjistí, kdy a kde se koná nejbližší výstava a mohou se tam klidně jet mrknout. A také nakoupit, třeba ne pro sebe, ale pro syna či vnuka. To ostatně mohou pánové udělat i tak, aniž by museli na prodejní výstavu. Krásné věcičky naleznete na webových stránkách, kam se dostanete kliknutím na odkaz výše.
